Společné prohlášení AŘZŠ a Učitelské platformy k revizi RVP ZV

Když byl před dvaceti lety vytvořen rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, potýkal se s nízkou mírou přijetí, určitým nepochopením ze strany pedagogických pracovníků a s tím související pomalou a těžkopádnou implementací do praxe. Zdrojem těchto problémů byla především slabá komunikace tvůrců a ministerstva školství směrem k odborné i laické veřejnosti. Chybělo jasné vysvětlení, proč k změně dochází, jaká jsou její východiska a čeho má být dosaženo, jak se má změna konkrétně projevit v každodenní praxi škol. Druhým výrazným problémem pak byly nedostatečně nastavené implementační programy. Školy zůstaly bez metodické i personální podpory, zcela závislé na kompetentnosti konkrétních ředitelů a pedagogických týmů.  

Proces aktuálně probíhající revize rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) bohužel vykazuje podobné symptomy. Navíc v době, kdy již byl revidovaný RVP ZV představen veřejnosti, dochází k úplnému přepracování celých vzdělávacích oborů, často dokonce jen na základě jednotlivých dílčích myšlenek prezentovaných ministrem školství. Místo aby Národní pedagogický institut ČR finalizoval slibované „modelové školní vzdělávací programy (ŠVP)”, vracíme se u některých oborů vlastně na začátek. Navíc se po veřejné konzultaci změnilo zadání pro tvůrce. Nově má být závazný kromě očekávaných výsledků učení také popis konkrétních aktivit žáka. Ty však neprošly zásadní oponenturou, protože měly být součástí pouze nepovinné metodické podpory.

Revize si ve svém počátku vytkla ambiciózní cíl, a to představit gramotnostně založené kurikulum, odvrátit pozornost od jednotlivých vzdělávacích oblastí a oborů a namířit ji k základním gramotnostem a klíčovým kompetencím. Bohužel se nejen nám v Učitelské platformě zdá, že tento cíl postupně zcela unikl pozornosti tvůrcům jednotlivých dílčích částí revidovaného RVP ZV. Zároveň ani v průběhu prací na revizích nedošlo k dostatečnému proškolení tvůrců v této oblasti, nemluvě o pedagogickém terénu v celé jeho šíři. Můžeme se tedy dostat do podobné pasti jako před lety, kdy nedošlo k pochopení kompetenčního vzdělávání, průřezových témat a dalších nosných částí kurikula. 

Sami cítíme, že změny vzdělávacích programů jsou nutné, ale klíčová je rovněž kvalita provedení těchto změn a dobře připravené souběžné procesy, které úspěch implementace zajistí. 

Vyzýváme tedy k odložení účinnosti nového RVP ZV o jeden rok. Získaný čas doporučujeme investovat do doladění narychlo měněných částí, přípravy systému pomoci s implementací nového RVP ZV, přípravy modelových ŠVP a realizace jejich pilotáže na vybraných školách. V neposlední řadě je třeba věnovat pozornost také pečlivé komunikaci potřeby těchto změn pedagogické i rodičovské veřejnosti. 

Výsledky různých testování z poslední doby, ať už vnitro- či mezistátních, ukazují, že to, co naše školství pálí nejvíce, rozhodně není současná podoba RVP ZV. Mnohem více bychom se měli zaměřit na to, jak v systému několika tisíc zřizovatelů základních škol dosáhnout toho, abychom zajistili tomu zhruba milionu jejich žáků výuku ve srovnatelné kvalitě se srovnatelnými výsledky. O tom bychom si rádi klidně každý týden četli v médiích i pracovních e-mailech. Domníváme se totiž, že přesně od toho tu státní instituce typu MŠMT či NPI ČR jsou.