Proč jsme nepodpořili listopadovou stávku?

Obecně platí, že jako ředitelé škol bychom neměli stávky organizovat, od toho jsou skutečně jiní. Rozhodně bychom se ale nevymezovali proti stávce, pokud by byla vyhlášená v rozumný čas, rozumným způsobem a za požadavky, se kterými bychom se mohli ztotožnit. Právě tyto věci se ale v této stávce hrubě nepovedly. Byla vyhlášená narychlo a pozdě, těsně po podzimních prázdninách, v předvečer spuštění nového systému financování škol. Nedlouho poté, co na účtech škol "přistály" na české poměry značné finanční prostředky na předvánoční odměny (o nichž stávkující učitelé pochopitelně netušili). A třešničkou na dortu byl onen požadavek 10% do tarifů a 0% (navýšení) do nadtarifních složek. Přičemž pan premiér původně sliboval 15%, z toho polovinu (tedy 7,5%) do tarifů a polovinu do nadtarifů! Tedy i těch 8%, které vláda do tarifů nakonec dala, bylo víc, než původně slibovala. Na frak naopak dostaly pravomoce ředitelů ovlivnit politikou odměňování kvalitu práce jednotlivých pracovníků, přičemž odbory nám chtěly "sebrat" i to málo, které zbývalo.

Je nám jasné, že naprostá většina učitelů nestávkovala za tento požadavek, ale prostě proto, že jsou nespokojeni se stavem školství. V tomto smyslu se náš postoj může zdát jako nepochopitelná nekolegialita. Ani my nejsme ze současného stavu našeho školství nadšeni. Jenže možná jsme ředitelé (a většinou úspěšní ředitelé a ředitelky) právě proto, že nejsme "stádní typy". Mnozí z nás si heslo "Kdo nejde s námi, jde proti nám!" pamatují z dob, na které je lepší nevzpomínat.

To, že se i v některých našich školách přes náš postoj stávkovalo, považujeme za důkaz toho, že naši členové jsou lidé na svém místě, se smyslem pro demokracii a respektem k Zákoníku práce. Použít tento argument proti nám je až směšné. Na druhou stranu se proti tzv. "Pedagogické komoře" nechceme vymezovat za každou cenu. Mezi jejich požadavky jsou i takové, se kterými souhlasíme a ke kterým se rádi připojíme. Je to zejména navýšení kapitoly školství alespoň na 5% HDP.

Michal Černý, prezident AŘZŠ