Ke dni, kdy slaví (nejen) učitelé

Den učitelů je svátek, který si připomínáme pravidelně každý rok. Ne ve všech státech se slaví tato připomínka práce učitelů ve stejný den. Je to především podle toho, kdy se narodil ten který významný pedagog dané země. My máme to štěstí, že u nás je to ten z nejvýznamnějších – Jan Amos Komenský.

Ale není to jen štěstí, je to i závazek. Závazek v tom, že musíme dál šířit dobré jméno české pedagogiky. Dál musíme rozvíjet tradice Komenského do nových podmínek, ve kterých žijeme. Jan Amos by se asi trochu podivil, kam se od jeho doby posunula společnost i vzdělávání.

Ale i když od jeho narození uplynulo již 430 let, jsou myšlenky, které do školství přivedl stále živé. Jeho pedagogické zásady jsou aktuální i v dnešní době, která je tak odlišná od doby, kdy Komenský žil. A přesto je v mnohém podobná. Především v tom, že i dnes jsou žáci zvídaví a pedagog jako jejich průvodce má jejich zvídavost přetavit ve vzdělanost. Není to jednoduché, ale je to nutné. Je to nutné proto, aby za příštích 430 let mohli říci naši potomci, že jsme to vlastně nedělali tak špatně 😊.

Děkujeme za odvedenou práci, která v předchozím období nebyla vůbec jednoduchá. A přejeme do dalšího období všem ředitelkám a ředitelům, učitelkám a učitelům, vychovatelkám a vychovatelům, asistentkám a asistentům, školním psychologům, speciálním pedagogům, sociálním pedagogům, všem nepedagogickým pracovníkům i všem, kteří působí ve školství a momentálně jsem je nevyjmenoval, především hodně sil a co nejvíce optimismu (hlavně toho pedagogického) do další práce. Aby naše školy byly i nadále onou Komenského "dílnou lidskosti",  která je tak potřebná...