Pár slov na okraj dění

Vážení kolegové,

Tak si tu sedím na své ředitelské židli a přemýšlím. V poslední době jsem dostal celou řadu mailových i jiných zpráv. A nějak se v tom trochu ztrácím. Na jednu stranu jsou to vyjádření toho, že děláme svoji práci jako asociace dobře, na druhou stranu… Pokusím si to tedy nějak porovnat.

V současné době prochází naše školství hektickým obdobím. Spousta věcí hýbe nejen pedagogickou, ale i ostatní veřejností.

V prvé řadě je to především financování školství, regionálním počínaje a vysokoškolským konče. Díky celkově špatné finanční situaci státního rozpočtu, avizovaným navýšením a oproti tomu reálným úsporným opatřením se dostáváme do nepříjemné situace. Veřejnost má pocit, že už jsme dostali přidáno nejméně třikrát oněch slibovaných 130 %. Ve skutečnosti po všech úsporných opatřeních může nastat, a dosti pravděpodobně nastane, situace, kdy školy budou mít k dispozici méně prostředků než v letošním roce.

Dalšími problémy jsou dostatečně včas nepřipravené a nekomunikované záležitosti, týkající se třeba přijímacích zkoušek, asistentů pedagoga, nepedagogických pracovníků…

Těch problémů je opravdu hodně a místo toho, aby se řešily a ubývaly, tak pomalu každý den se objevuje nový „průšvih“. Zcela logicky to pak vyvolává nejistotu, neklid a reakce, které z toho vyplývají.

Co s tím můžeme dělat my? Představy (nejen našich členů) jsou různé. Na jednu stranu si někteří myslí, že dokážeme mávnutím kouzelného proutku vyčarovat miliardy do školského rozpočtu a změnit rozhodnutí ministerských úředníků a politiků tak, jak si to přejeme my. Na druhou stranu se dozvídáme, že neděláme nic.

Co na to říci? Děláme maximum možného, co je v našich silách. Pominu-li to, že i my jsme jenom ředitelé (a lidé), snažíme se věnovat maximum svého času a energie právě řešením výše uvedených problémů. A také trochu i koncepčním věcem pro příští roky, neboť si uvědomujeme, že škola není jenom tady a teď, ale je to především budoucnost našich žáků.

Co tedy konkrétně můžeme dělat? Naší hlavní činností je jednání a vyjednávání. Nátlakové akce typu stávky a podobně patří do ranku kolegů ze školských odborů. Jednáme všude, kde se dá něco ovlivnit ve prospěch našeho školství. Jsou to různé státní orgány, MŠMT, Parlament. Jednáme se všemi napříč politickým a názorovým spektrem. Kromě toho se snažíme spolupracovat s řadou dalších organizací, působících ve školství.

Jednání, která vedeme jsou věcná, otevřená a korektní. Není to „servilní“ přikyvování, jak se někteří domnívají. A máme -li dobré vztahy s některými úředníky či politiky, tak to považuji za pozitivní vyjednávací pozici. Snažíme se jednoznačně prosazovat naše stanoviska. Že se to ne vždy podaří v plném rozsahu, to je logické. Přesto se nám daří řadu věcí ovlivňovat tak, jak je třeba. Ne vždy je to na první pohled vidět, a ne všichni veřejně deklarují, že jsme k tomu přispěli
i my.

Stejně tak se snažíme, aby naše jednání byla otevřená. Nesnažíme se nic tajit, ale vše je veřejné a transparentní. Snažíme se hledat komunikační cesty, které by umožnily předávat potřebné informace co nejrychleji od asociace k našim členům i nečlenům, a to oběma směry. Tady máme prozatím ještě velké rezervy. Zatím jsme nenalezli nástroje, které by umožňovaly v reálném čase předávat všechny informace a přijímat ihned zpětné reakce…

Tak abych to uzavřel, zamknul školu a mohl jít domů. Situace je vážná, problémů je spousta
a času málo. Přesto děláme, co můžeme a budeme se to snažit dělat i nadále. Díky za každý podnět, za každou radu a za každou pomoc. Věřme, že bude líp, a hlavně pro to něco dělejme.

S přáním hezkého dne Luboš Zajíc 😊